Kočky a děti si navzájem můžou přinést spoustu radosti. Než je ale nastěhujete do jednoho domu, je nutné vědět pár věcí. Přečtěte si, jak jim zařídit dobré soužití – ať už pořizujete chlupáče k dítěti, nebo do domácnosti s kočkou čekáte miminko.
Děti, které vyrůstají se zvířaty, nebo jsou s nimi alespoň v blízkém kontaktu, mají do života velkou výhodu. Staráním se o pejska nebo kočičku se toho spoustu naučí. Respekt ke zvířatům, empatii nebo zodpovědnost u nich totiž rozvine nejlépe právě mazlíček.
Aby ale mezi lidskou a zvířecí částí rodiny fungovalo vše tak, jak má, je potřeba v některých chvílích zpozornět. A taky nezapomínat na to, že naše děti jsou zrcadlem nás samých a jak se k mazlíkům chováme my, to ony snadno převezmou.
V první řadě je potřeba děti naučit, že kočka není na hraní. Že je to součást rodiny, živý tvor, a navíc ještě poměrně hrdý. Nemazlí se na povel a stejně tak nesnese, když ji někdo zlobí, provokuje a ruší – to pak klidně vytáhne drápky a dá svoji nespokojenost najevo.
Mladší děti ze začátku nenechávejte s kočkou samotné a nechte je si s ní hrát pouze ve vaší přítomnosti. Tak máte jistotu, že jeden druhému neprovádí nic špatného a v případě nutnosti můžete rychle zasáhnout. Mazlíkovi pro jistotu stříhejte pravidelně drápky a poskytněte mu bezpečné místo, kam se může v případě potřeby uchýlit. Když oba dostanou jasná pravidla i dostatek prostoru, brzo se z nich stanou parťáci.
Pokud už s vámi kočičí miláček žije a do zaběhnuté „kočičí rodiny” má přijít nový přírůstek, bude to pro zvíře složitější. S miminkem se doma změní režim a uspořádání domácnosti, což kočky většinou nenesou moc dobře. Navíc změnu vycítí ještě dlouho předtím, než vůbec nějaká nastane.
Na novou situaci ji připravujte předem – s předstihem ji naučte, že jsou místa, kam chodit nesmí – to alespoň zpočátku bude dětský pokoj nebo minimálně postýlka. Samozřejmostí pak je vyšetření u veterináře kvůli případným nemocem a parazitům, se kterými nechcete, aby novorozeně přišlo do styku.
Kočku vždy hlídejte a i přes nedostatek času jí věnujte dostatečnou péči – nikdo se přece necítí rád odstrčený. Nejlepší bude, když staráním se o mazlíčka pověříte někoho z rodiny – starší dítě nebo třeba partnera. Vyhnete se tak kočičímu žárlení, které by v jejím vztahu k dítěti nemuselo dělat dobrotu.
Buďte pozorní a věnujte se oběma stranám stejně. Pak je víc než pravděpodobné, že mezi vaším dítětem a mazlíčkem vznikne obrovská láska, která často přetrvá dlouhá léta. Víte, o čem mluvíme? Povyprávějte nám o tom v komentářích a klidně i připojte fotku, ať vidíme, jak se u vás doma máte rádi.