Jméno člověka, který jako první nechal psy tahat saně, sice neznáme, každopádně právě on položil základy všem zimním psím sportům. Křupavý sníh, pronikavý mráz a rychlost, kterou psi pádí vpřed, si od té doby zamilovaly tisíce lidí po celém světě. Jak dlouhá byla cesta od psa pomocníka ke psu závodníkovi, jak vzniknul mushing, skijöring a další psí sporty?
Přátelé odjakživa
Psi člověka doprovázeli už odpradávna. Nejdříve jen jako hlídači a ochránci, postupně i jako tažná síla. Nápad zapřáhnout psa se poprvé objevil zhruba před čtyřmi tisíci lety, a to v oblastech, které dlouhodobě pokrýval sníh a kde jiné způsoby přepravy byly prakticky nemožné.
Kultura Indiánů na severu Ameriky byla se psy nerozlučně spjata a někteří antropologové dokonce tvrdí, že lidé v arktických oblastech přežili hlavně díky psí pomoci. Psi běžně tahali kožené vaky a jednodušší saně, a to i na poměrně velké vzdálenosti. Od domorodců pak tento způsob přepravy přejali i příchozí Evropani.
Když se lidé a psi spřáhnou
Psí spřežení si lidé nejvíc oblíbili na konci 19. století, hlavně při zlaté horečce na řece Klondike v roce 1896 na Aljašce. Do pustých oblastí za zlatem přišlo víc než sto tisíc lidí, kteří velmi rychle zjistili, jak jim tažní psi mohou zjednodušit dopravu.
Důležitým okamžikem v dějinách budoucího psího sportu bylo i dobývání pólů – se spřežením se k severnímu pólu pokusili dostat cestovatelé jako Fridtjof Nansen, John Lockwood nebo Robert Peary, k jižnímu zase Roald Amundsen nebo Robert Falcon Scott.
Hrdinové a zachránci
Když v malém aljašském městečku Nome vypukla epidemie záškrtu, byli to právě psi, kteří celou situaci zachránili. Sněhové bouře zastavily veškerou dopravu a protilátky z téměř dva tisíce kilometrů vzdáleného Anchorage musely dopravit týmy psích spřežení. Pes Balto, který vedl jednu ze smeček, dostal na počest této velké záchranné akce dokonce vlastní bronzovou sochu v Central Parku.
A nejen to – od roku 1973 jezdí 
musheři z celého světa památeční závod Iditarod. Závodníci při něm stráví deset dní v mrazivé pustině a z Anchorage do Nome ujedou skoro 1800 kilometrů. Lidé i psi jsou odkázáni jeden na druhého – jídlo i nocleh si musí zajistit, krajina je liduprázdná, komunikace s okolím téměř nemožná, jde tedy o závod na život a na smrt.
V té době je psí spřežení na sněhu už velmi oblíbená sportovní disciplína. A jako u mnoha dalších za to může celosvětově největší sportovní akce.
Pod vlajkou s pěti kruhy
V roce 1932 na zimních olympijských hrách v Lake Placid se mushing dostal mezi olympijské soutěžní disciplíny. Stejně tak i o dvacet let později na zimní olympiádě v Oslu. Psí sporty díky tomu získaly velkou oblibu a začaly se masově šířit. Následně vznikaly další disciplíny – skijöring, canicross nebo bikejöring. Největší oblibě se těší, celkem pochopitelně, ve skandinávských zemích, USA a Kanadě.
V Česku jsme si na první oficiální musherské utkání počkali až do roku 1985, hostila ho Pec pod Sněžkou. Nyní je u nás pod asociací sleddog sportů registrováno asi 3000 musherů. A nutno podotknout, že ti nejlepší z nich za mezinárodní konkurencí nijak nezaostávají.
Psí mistři světa
Funkci „olympiády pro mushery“ v dnešní době zastává Mistrovství světa ve sleddog sportech organizované asociací IFSS. První ročník se odehrál ve švýcarském zimním středisku Svatý Mořic v roce 1990. Závodilo se pouze ve sprintu se spřežením a pulkou a utkalo se mezi sebou pouhých 113 závodníků.
Mistrovství se nejprve konalo každý rok, od roku 1995 pak každý druhý. To aby závodníci i organizátoři měli víc času na přípravu. S dalšími ročníky přibývaly i disciplíny a měnily se kategorie – svět psích sportů se totiž od té doby zásadně proměnil. Od roku 2001 závodí spřežení i na střední vzdálenosti, v roce 2003 se zase v italské Ravenně poprvé soutěžilo mimo sníh.
Budou naši v Kanadě bodovat?
Úspěchy našich reprezentantů jsme mohli sledovat na minulém mistrovství v roce 2015 v německém Bernau, letos jim fandíme do Kanady. Fitmin tým ve složení Michaela, Michal, Jiří a jejich psi Kvap, Eman, Basta, Mick, Nikita, Casey a Clay jsou už dnes na cestě do rezervace Haliburton. Přejme jim, aby se zpátky do Česka vrátili zdraví, se spoustou úspěchů, a ne s náladou pod psa.